Kdo by si kdy pomyslel, že budu jednou pomáhat právě fotbalem, ale vážně se tak stalo. Koncem dubna letošního roku jsem se zúčastnila opravdu zajímavé akce! Je to už několik let, co spolupracuji s Fanklubem Lindsey Stirling. Zakladatelem fanklubu je jeden z mých nejlepších přátel Petr a kolem něj se právě ve fanklubu sešla fantastická parta lidí! Proto se mi nemůžete divit, že s nimi ráda trávím čas a občas příjmu i poněkud nevšední výzvy, jakou byla třeba právě tato!
Cílem fanklubu totiž není pomáhat Lindsey planými řečmi, ale smysluplnými projekty, které pomáhají.
Tato akce se jmenovala Memoriál Jasona Gaviatiho a jednalo se o turnaj v malé kopané. Jak název napovídá, akce byla uspořádána na počest zesnulého Jasona Gaviatiho, který byl kolega, ale i velmi dobrý přítel Lindsey.
Ovšem ve fanklubu není zvykem smutnit, nýbrž jít dál a tak cílem nebylo pouze uctění Gaviho památky, ale také finanční sbírka na Terezku, která trpí cystickou fibrózou.
Cystická fibróza je nemoc napadající dýchací cesty a trávicí systém. Bohužel neexistuje dostatečně účinná léčba a takto nemocní lidé se nedožívají vysokého věku. Jakákoliv léčba, nebo zdravotní pobyt jsou nesmírně nákladné, ale mohou velmi pomoci.
BUDU HRÁT!
Pro mě akce začala už ve chvíli, kdy Petr sdílel svou poptávku po hráčích. Upřímně jsem si nebyla vůbec jistá, jestli dokážu hrát fotbal, ale tolik mě to nadchlo, že jsem se okamžitě musela přihlásit! K mému údivu neměl nikdo nic proti a najednou se mé jméno objevilo mezi členy týmu fanklubu.
To nebylo všechno, co jsem mohla udělat a tak jsem natočila krátkou pozvánku na akci, na kterou se můžete podívat 🙂
Nemyslete si, nenechali jsme nic náhodě a dokonce jsme se ve třech sešli i na tréninku 🙂
DEN D
Těžko se popisuje pocit, když jsem uviděla členy ostatních týmů. Myslím, že panika mu byla nejblíže! 🙂 Než jsem se stihla vzpamatovat, mám na sobě dres, jdu na hřiště, stojím na hřišti, slyším písknutí a už jen běžím za míčem jako blázen 😀
Pak už to šlo ráz na ráz.
Po prvním utkání, kdy jsem absolutně netušila, co bych měla dělat, samozřejmě kromě snahy o míč a jeho případného kopnutí do soupeřovy branky, jsme dostali pořádně za uši od našeho brankáře Honzy.
Dobrovolně jsem vyměnila pozici v útoku za pozici v obraně. A ukázalo se, že to není vůbec špatný nápad. Brankář Honza mi za zády dával pokyny, komu bych se měla lepit na zadek a tak jsem se začala pomalu cítit, jako opravdový člen týmu a hra mě neskutečně bavila!
Ovšem jediný gól za celé utkání padl právě v prvním zápase.
Kameru jsem předala nejmladšímu z fanklubu Danovi a asi mu nikdy nezapomenu, že jí nestihl zapnout na moment, kdy jsem dostala míčem do obličeje! Na ostatní záběry se můžete podívat v mém sestřihu zde:
I přesto, že jsme nevyhráli jediný zápas, jsme vyhráli celou akci. Už ne v tom fotbalovém smyslu slova, ale ve smyslu celé akce. Na nemocnou Terezku se vybralo přes neuvěřitelných 50 tisíc Kč.
Jsem nesmírně ráda, že jsem mohla být součástí téhle skvělé události!
Pro mě už dávno není fanklub pouze o Lindsey, ale je pro mě důležitý právě proto, že v něm mám své přátele, lidi, kterých si vážím a kteří mě berou přesně takovou jaká jsem.